Na 4 porce budeme potřebovat:

čočkový dhál

150g rozpůlené čočky, hrachu i fazolí (můžeme použít různé druhy, bílá, červená, mungo fazole atd.)
1 nasekanou cibuli
3 rozmixovaná rajčata (čerstvá nebo z konzervy)
2 stroužky česneku
1 lžičku kurkumy
1/2 lžičky drceného chilli
2 lžičky garam masaly
4 lžíce oleje
1 lžíci nasekaného koriandru
sůl, citrónová šťáva

Luštěniny namočíme alespoň na 2 hodiny do studené vody. Potom je vycedíme a propláchneme vodou. Nebude tolik nadýmat.

Cibuli zpěníme na oleji, dokud nezačne chytat barvu, přidáme česnek a lehce opečeme. Přidáme suché koření a znovu orestujeme. Přidáme rajčata a necháme vařit, dokud se tuk nerozdělí od směsi. Přisypeme čočku a zalijeme vodou (nebo ideálně vývarem). Necháme vařit: my máme rádi, když je čočka spíš al dente, ale to je na vás. Osolíme podle chuti a můžeme servírovat. Nakonec pokapeme citrónovou šťávou a posypeme koriandrem.

chapati

3 hrnky mouky (ideálně celozrnné)
1 1/4 hrnku vody
sůl
pár kapek oleje

Vypracujeme těsto, lepší tuhé než naopak. Necháme odpočívat 20 minut. Pokapeme olejem a rozdělíme na 8 kuliček. S pomocí mouky rozválíme a pečeme z obou stran na suché pánvi. Po opečení chvilku necháme vychladnout a pak skladujeme pod utěrkou. Můžeme pomazat máslem ještě zatepla. 

kuřecí butter masala

4 vykoštěná kuřecí stehna
4 lžíce másla
2 velké cibule
1 zelenou chilli papričku
1 palec zázvoru
4 rozmixovaná rajčata (nebo opět můžeme použít z konzervy, v této roční době je to asi lepší)
20 g mandlí (rozmixujeme se surovinami níže: kešu a kokosem. Do mixu můžeme přidat trochu mléka.)
20 g kešu
4 lžíce strouhaného kokosu
200 ml mléka
200 ml smetany na šlehání
1 lžičku kurkumy
1/2 lžičky drceného chilli
1 lžičku garam masaly
sůl
čerstvou máta na ozdobu

Kuře nakrajíme na kostičky a osolíme, pokapeme olejem a přidáme polovinu množství garam masaly. Necháme alespoň 30 minut marinovat a opečeme na trošce oleje.

Dáme stranou a na té samé pánvi opečeme rozmixovanou cibuli se zázvorem, chilli  a máslem. Než budete cibuli mixovat, nezapomeňte vykrojit středy, ty můžou zanechat hořkou chuť.

Když se cibule začne připalovat, přidáme suché koření a orestujeme. Přidáme rajčata a necháme vyvařit, dokud se tuk nerozdělí. Přidáme kuře i ořechovou směs a necháme provařit. Přilijeme smetanu a zbytek mléka. Osolíme a dochutíme kořením dle uvážení. Nakonec posypeme trochou garam masaly a servírujeme s čerstvou mátou, rýží anebo plackami. Dobrou chuť! 

The post Indická hostina: butter chicken masala, čočkový dhál a placky chapati appeared first on Oh My Chef.

Dneska jsme vstali v relativně plné síle a vypravili se z Jaipuru do Puškaru. Po cestě jsem si ale vyžádala ještě zastávku v obchodě s botama, kde bych mohla být klidně tejden. Zajímavý je, že u některých bot nerozlišují pravou a levou, to je fakt praktický. 😃 Jak se v tom bude chodit je jiná otázka, ale koupila jsem si radši dvoje, abych si to ověřila. 😉Sortiment pánských bot se točil kolem kožených sandálů, co u nás nosí důchodci s ponožkama a takových těch bot se zatočenou špičkou, který si bohužel Honza nechtěl koupit. 😞

Puškar je svaté město, kam se sjíždějí hinduisti z celé Indie, aby se zastavili v Brahmově chrámu. Tam se ale nesmí modlit, protože Brahmu proklela první manželka a jeho věřící se tedy musí jít modlit k jezeru (dělal nějaký rituál s druhou manželkou a ona se naštvala. Celá ta story byla dost složitá a poměrně rozvleklá, takže vás tím nebudu zatěžovat).

Zase jsem podpořila místní náboženskou komunitu, ale URČITĚ to tentokrát šlo fakt na charitu, protože tam byla i budka, co vypadala docela oficiálně a taky mi ukázali fotoalbum se šťastnejma lidma, který jsem darem podpořila. 👀 Za tři stovky jsem dostala požehnání od mnicha, tečku na čelo, provázek na ruku a dobrou karmu. Původně po mě chtěl 600 za každýho člena rodiny, takže jsem z toho vyvázla ještě dobře 😂Už to máme zajištěný u muslimů i u hinduistů, takže supr. 😆

V Puškaru najdete kromě jezera a spousty chrámů i krásnej barevnej trh a taky dost velbloudů (v listopadu se tu pořádá festival, kde velbloudi tančí, apod.). Ve fotkách pro vás máme jednu hádanku, tak se mrkněte. Honza si koupil růžovou vodu a růžový džem, kterým mi prý na Valentýna namaže toust. Tak se těšim.

Večer jsme měli školu vaření s naší paní domácí a bylo to prostě super, naučili jsme se nán, čapatí, korma kari, rajastánský dhál a jedno vege jídlo. Její manžel je navíc šampion ve zdobení velbloudů, což je náročná a celkem přestižní disciplína, jak jsme pochopili.
Tak zas zítra, jedem do Udajpuru a čeká nás šest hodin v autě, tak nám držte palce. 😏

Pár nezařaditelných postřehů:

1) Z ničeho nic mi zfialověla půlka prostředníčku na levý ruce. Doufám, že nedopadnu jako Brumbál.
2) Puškar je ryze vegetariánský a navíc se tu nesmí prodávat vejce ani víno. To ale neznamená, že by tu nekvetl černý trh.
3) Je to taky zatím jediný město, co jsme viděli, kde není takovej bordel: v obchodech např. nesmí nic balit do plastu. Růžovou vodu jsme si odnesli v plátěným pytlíku.
4) Jídlo na škole vaření jsme měli v nádobí z listů a po našem odchodu ho dostala i se zbytky kráva. 😍

The post Zápisky z Indie: Pushkar appeared first on Oh My Chef.

Krize ze dne třetího přetrvala v podobě Honzovy neustávající nevolnosti a ráno jsme museli k indickýmu doktorovi. Dostal tam prášky zabalený do novin jako nějaký drogy (pravděpodobně u nás ale opravdu nebudou povolený) a pytlík sušenek, aby to zajedl. Průvodce mi prozradil, že doktoři v Indii všeobecně předepisují strašně moc prášků, protože když Ind při odchodu nedostane alespoň 4 pilule na den, připadá mu, že se doktor moc nesnažil nebo (v tom horším případě), že toho moc neumí. Dnešní program jsem tedy absolvovala sama a převzala jsem Honzovu roli reportéra (opravdu hodně toho můžete vidět ve výběrech stories na IG, dokonce i ty prášky a rady od pana doktora).

Jaipuru se taky říká růžové město. Je to proto, že když sem jednou měla přijet královna Viktorie, rozhodli se, že ji přivítají ve velkém stylu a město nabarvili komplet narůžovo. Trvalo to sice asi dva roky, ale prej se jí to moc líbilo. Takže dobrý.

Nejdříve jsme si koupili lassí v místním slavném lassí shopu Lasiwalla, který je otevřený od roku 1944. Na stejné ulici je spoustu napodobitelů, ale originál je jenom jeden a jejich lasíí je opravdu fantastický, má hutnou tvarohovitou konzistenci a já bych se ho mohla užrat. Nechali jsme si ho zabalit s sebou a vyrazili do takovýho podezřelýho podniku na parathu. To je taková placka plněná třeba bramborama. Celý to stálo dvacku, ale je to fakt snídaně, co by mě bavila každý den. Místní ze mě byli trošku nervózní: moc žen tady totiž v podobních občerstvovnách nenajdete. Musíte se prostě naučit to odfiltrovat, jinak by se z toho neustálého sledování člověk zbláznil.

Na programu byla Amber fort, kde mě bavila hlavně místnost se zrcadlovým stropem pro jednu z maharadžových manželek. Ta se totiž rozčilovala, že hvězdy svítí jenom v noci a ona je chce vidět i ve dne. Takovej běžnej požadavek, co se dá v klidu splnit, teda když jste král Rajastánu. Jinak je to opět památka UNESCO a fakt to stojí za návštěvu!

Mimochodem, titul král Rajastánu pořád existuje a dneska je to nějakej dvacetiletej klučina. Můj průvodce pořád mluvil o tom, že mu hrozně závidí a chtěl by bejt taky král. Měl z toho nějaký trauma. A taky z toho, že nikdy neviděl sníh, jak se mi svěřil. Nebo to možná bylo spíš tím, že jeho manželství bylo domluvené a on z toho moc nadšený nebyl.

Prošli jsme se taky městským palácem, trhem a takovým trochu bizarním muzeem obřích slunečních hodin 👁 Bylo toho fakt hodně tak to raději shrnu do bodů:

1) Potkali jsme kobry v košíku a průvodce se divil, že je nechci za krk, prej je to bezva. A kde je to jako bezva se ptám?
2) Krmila jsem holuby uprostřed památkový zóny zrním, který tam PRODÁVAJ! Pražák se zastyděl.
3) Měla jsem na sobě sárí a zkoušela si oblečení v obchodu, kde neměli kabinku, tak jsem se převlíkala v kuchyňce. Když jsem pak vylezla ven, místní prodavači obdivně áchali, jak jsem nádherná. Pro sebevědomí to byla dobrá vzpruha.
4) Pan řidič mě vzal do cukrárny a koupil mi mrkev nasladko s nějakou drobenkou. On toho sezřal celej talíř, mně to zabalil DOMŮ, protože je to moc dobrý (neni).

Následoval výlet do Monkey temple, což je chrám uprostřed skal, kde vládnou opice. Je jich tam fakt dost. Seznámila jsem se tam s vládcem opic (tak se nazval sám), který mi vykládal, že o něm byl dokument na BBC a že ho mám doporučit dál. Tak teda doporučuju. Taky sme si spolu udělali selfie, kdo to má? Bohužel dokument jsem nikde nenašla, tak kdyby se vám ho podařilo objevit, ráda se na to podívám, protože to musí být opravdu výživné.

Pokud jste dočetli až sem a zajímá vás, jak je na tom Honza, tak líp. Snědl všechny předepsaný sušenky a zatímco píšu tenhle příspěvek, vykládá mi, co všecko tady maj na UBER EATS. Tak zase zítra!

The post Zápisky z Indie: Jaipur appeared first on Oh My Chef.

Na lyžáku nám říkali, že třetí den je krizový a dneska se mi to teda asi poprvé v životě potvrdilo 😃

Začalo to tím, že Honzovi nebylo ráno dobře (no nebudu vám lhát, je to proto, že by tu nejradši všecko sežral). Posunuli jsme tedy odjezd z hotelu až na 11, já si v klidu dala anglickou snídani (což se mi už asi nepoštěstí, protože po zbytek pobytu už budeme spíš po hostelech a guest houses, kde si není radno tydle věci dávat: maso, vejce, atd.).

Honza se trochu vzchopil, tak jsme vyrazili a já asi za 20 minut zjistila, že nemám v batohu kindle a došlo mi, že jsem ho nechala pod polštářem. Už jsem začínala být trochu hysterická a náš pan řidič to moc nepobíral, protože pochopil jenom slovo polštář a nebylo mu jasný, proč vyvádim kvůli tomu, že jsem si v hotelu nechala polštář 😅 Kdo by si taky do Radissonu bral vlastní polštáře, že jo. Naštěstí to ale dobře dopadlo, kindle se našel a zase ho můžu někde nechat ❤️

Hlavním bodem programu byla návštěva Fatehpur Sikri, což je komplex chráněný UNESCO. Vystavěl ho Akbar Veliký ještě před Taj Mahalem (16. století). Celá ta story je celkem jednoduchá: pořád neměl syna (přestože měl 3 manželky a asi 20 konkubín) a už byl z toho v depresi, tak šel na místní kopec, tam sídlil svatý muž, ten požehnal manželce, pak se najednou zadařilo. Tak se mu v místním kraji začalo líbit, postavil tu sídlo a když svatý muž umřel,vystavěl mu tu mramorovou hrobku, kam i dneska chodí ženy, co mají problém otěhotnět a vždycky se to nějak vyřeší (byla tu i Carla Bruni se Sarkozim).

Obytná část je placená, takže tu turisty místní vykukové neotravujou. Část náboženská ale placená není, tak se tu potlouká dost různých týpků, co se vám snaží prodat nějakou pitomost za šílený peníze. My jsme si ale gratulovali, protože přece máme místního průvodce, ten nás ochrání. No, skoro.

Začalo to celkem nevinně, a to tak, že si můžeme dojít do hrobky zavázat provázek a splní se nám přání. Máme velký štěstí, že tam zrovna svatý muž je, je to příležitost jednou za život! Ok. Nejdřív nám ale musí říct, jak se tam chovat, není to jen tak. Za chvilku už jsme seděli na koberečku a chlápek s knírem v turbanu nám povídá: hele, já jsem příbuznej svatýho muže, takže todle není žádnej švindl, je to charita. Tady si koupíte látku, my z toho pak šijem oblečení pro děti (LOL, ok si taky připadám jako kráva, že jsem tomu uvěřila, ale v ten moment to bylo neuvěřitelně dojemný 😃) a děláte dobrej skutek a svatej muž vám požehná. Než jsme se rozkoukali stojíme před hrobkou o pětikilo chudší, ale za to s parádnim hadrem na nádobí. Ale jak říkal Honza, jestli se nám splněj ty přání, co jsme si zavázali provázkem, stálo to za to. Průvodce nám pak ještě přidal, že mu jako dáváme jenom 500 rupií, co to má znamenat? No, všecko jsme utratili za ty syny co budeme mít, sorry.

Abychom nebyli jen negativní, na závěr tu máme přehled skvělých momentů dne:
1) Viděla jsem kozu v mikině (v zemi, kde nemaj mikinu ani některý lidi)
2) Pan řidič mluvil u oběda o tom, že jeho dcera má ráda hranolky, já mu řekla, že hranolky má rád každej a on mi nechal přinýst talíř hranolek)
3) Od jednoho pána jsme si koupili svícen, co dělal 14 dní (ale jo fakt, říkal to) a on nám pak řekl, že se bude modlit k Bohu, abychom strašně zbohatli, mohli se vrátit zpátky a koupili celej jeho obchod
4) V hostelu, kde teď bydlíme nám na uvítanou dali pivo zdarma ❤️❤️❤️

The post Zápisky z Indie: Fatehpur Sikrí appeared first on Oh My Chef.

Zdravíme vás z Dillí! A ani nevíme, kde začít. No, tak asi na začátku.

Cesta byla docela pekelná, protože jsme v Amsterdamu kvůli počasí nestihli navazující spoj a byli jsme celkem ve stresu, jestli sem vůbec dojedem. Naštěstí nás hned přehodili na další let a navíc jsme dostali místa s větším prostorem pro nohy, takže výhra. Šílená byla fronta na imigračním v Dillí, kde jsme stáli přes hodinu, protože sice e-visa, ale všecko se to procesuje ručně.Úplně nevím, kde jsou ty výhody. Zlatý naše pražský letiště. 

Naštěstí jsme měli odvoz (na naší tour Rajastánem se tu o nás bude starat řidič pan Naresh) a na hotel se dopravili v jednom kuse. Tady jsme ale zjistili, že sice tu mají docela pěkné pokoje, ale jinak je tu extrémní svinec, nikdo tu neumí anglicky, spíme hned vedle kuchyně, takže je tu celý den a celou noc bordel a navíc tu je z nějakýho důvodu hrozná zima. Další detaily, jak je to tady v tom hotelu děsný najdete ve stories na Instagramu @ohmychefcz, tím vás radši nebudu zatěžovat. Opravdu vtipná byla ale snídaně v hotelu.

Recepce: A co chcete za snídani?
Honza: to si můžeme vybrat?
R: Ne.
………………
(o pět minut později na pokoji zvoní telefon)
R: Jakou byste teda chtěli snídani?
H: tak jednou kontinentální a jednou indickou.
R: Ok, není problém. Bude to za pět minut.
H: Super!
A tohle nám nakonec přinesli…haha. 

Dneska jsme se podívali do Old Delhi, prošli si pár památek, trhy a jenom s očima navrch hlavy čučeli, kolik je tady všude lidí. Několikrát se se mnou chtěl někdo vyfotit nebo mě prostě vyfotil a na nic se neptal. Co s tou fotkou bude dělat radši nevědět. Honza se taky rozhodl, že sekne s kuchařinou a bude pilotovat místní „helikoptéru“ (tak tady totiž říkají rikše, kde je klasické kolo, takže musíte opravdu zabrat. Jak si asi dovedete představit, ten náš s námi neměl úplně jednoduchou práci, protože dohromady vážíme docela dost).

Přikládáme pár fotek a zítra se přesouváme do Agry a taky se stěhujeme, hurá! Píšu tenhle příspěvek pod peřinou, na sobě mám tři vrstvy a cpeme se s Kaplanem kari brambůrkama.

Indie, den druhý 🇮🇳

Noc jsme v hororovym hotelu už prožili docela v klidu, člověk se prostě obrní. Možná to ale bylo tím, že jsme věděli, že hned po ránu vypadneme a už se tam nikdy nevrátíme. Snídani jsme tentokrát radši vynechali a vyrazili jsme s panem Nareshem do Agry.

Autem je to asi tři hodiny cesty a jen dostat se z Dillí je fakt zážitek. Troubení je tu něco jako národní sport. Pak jsme najeli na dálnici, která byla v dobrym stavu, akorát na ní skoro nikdo nejel. V druhém směru se procházeli lidi (nechápu, jak se tam dostali, bylo to uprostřed ničeho), občas si tam někdo odskočil u krajnice nebo prošla nějaká kráva (v horším případě byla rozjetá na dálnici) 🐂

V Agře jsme zašli do restaurace, co nám doporučil pan řidič (jmenovala se překvapivě Taj Mahal) . Výběr padl na kuře tandoori marinované ve špenátu a biryani, skvělá volba. Debatovali jsme o tom, že nám zatím není blbě, což byla moje nejhorší noční můra než jsme vyjeli (kromě kober). Hrdě jsem šla na záchod a tam jsem viděla takový věci, o kterejch nikdy nemůžu mluvit. Naštěstí už jsem ale měla snězeno, tak jsme se sbalili a vyrazili na Taj Mahal.

Pan řidič nám našel průvodce. Tomu jsme teda rozuměli jenom asi polovinu z toho co říkal, ale jinak to s ním bylo prima. Bolela ho noha, tak nás nenutil moc chodit a vždycky nám řekl, že si máme sednout a vychutnávat výhled. Měl to dobře vymyšleno. Taky nás furt chtěl fotit (výsledek přikládám). Zajímavý je, že Indové platí vstupné 60 rupií (pro převod cca děleno třemi) a cizinci 1300. Výhodou dražšího vstupného je, že nemusíte stát v tak dlouhý frontě. Vůbec je to vtipný, protože vždycky když stojíme ve špatný frontě, někdo nám to řekne. Poznat, že nejsme Indové asi není tak těžký.

Samotná stavba: co k tomu dodat, člověk by to asi měl jednou v životě vidět na vlastní oči. Je to opravdu dechberoucí stavba, která je doladěná do nejmenšího detailu. No, taky se stavěla 22 let. Honza říkal, že mi taky takovou hrobku postaví, až dost vydělá. Jeho výklad i videa můžete vidět ve stories na IG (@ohmychefcz). Pak jsme se ještě byli podívat v jednom workshopu, kde zasazují drahé kameny do mramoru a dělají z nich úplně neskutečný věci. Taky ale neskutečně drahý, takže jsme si ke smutku pana majitele nic nekoupili.

Co jsme ušetřili na mramoru, utratili jsme za nocleh: spíme dneska v Radisson Blu Agra. Po tý hrůze v Dillí jsme se museli rozmazlit a je to tady boží! V obří posteli koukáme na Hobita a těšíme se na zítřek. Přejíždíme do Jaipuru, kde snad zase něco dobrýho ochutnáme!

The post Zápisky z Indie: Dillí a Agra appeared first on Oh My Chef.