Lucky Peach presents 101 Easy Asian Recipes

      Kuchařky miluju a Honza to má úplně stejně. Jenže přiznejme si to: většinu knih koupíme, párkrát prolistujeme, vzdycháme jak jsou super, pak je odložíme do knihovny a dalších x let si na ně nevzpomeneme. Tak jsem si řekla, že to takhle dál nejde. Prostě začnu z těch knížek vařit a začnu hned.

      Nejsem žádná velká kuchařka, to jste si asi všimli. Od Honzy už jsem něco odkoukala a občas ho i nakrmím, ale většinou vařím dost jednoduše. Moje výzva je tedy následující: každý měsíc napíšu o jedné knize, ze které uvařím alespoň pět jídel. Já se něco naučím, vy se pobavíte mými nezdary i “ostrovtipem” a třeba se dozvíte o další knize, na kterou se vám nutně musí prášit. Tak jdeme na to!

      Aby mi to šlo ze začátku jednodušeji, vybrala jsem si knihu, která je mi velmi blízká. Minulý rok vydala parta kolem časopisu Lucky Peach asijskou kuchařku 101 Easy Asian Recipes. Pokud neznáte: Lucky Peach vychází jednou za tři měsíce a dá se říct, že je to dneska už kultovní záležitost. Vede ho Peter Meehan a najdete v něm články od Davida Changa, Anthonyho Bourdaina a mnohých dalších. Každé číslo má své téma (nejnovější např. Pho) a je plné receptů, povídek, komiksů i bizarností (některé vtipy prostě nepochopíte, nesnažte se o to). Těžko popisovat, prostě si jeden kupte a uvidíte.

      OLYMPUS DIGITAL CAMERA

      Chlapi se nakonec rozhoupali a minulý rok vydali i první kuchařku, a to právě 101 Easy Asian Recipes. Původně měli v plánu podvést čtenáře a pod jednoduchým názvem prodávat knihu plnou nesrozumitelných receptů, ale nakonec se rozhodli dát dohromady své oblíbené asijské pokrmy a je z toho fakt povedená sbírka. Dali si také dvě předsevzetí: 1) nic smaženého 2) žádné recepty v receptech. Druhé sice porušili (jsou tu subrecepty na omáčky a vývary), ale vynechat smažené se jim povedlo. A nebojte se, do budoucna mají v plánu výhradně smaženou kuchařku, tak ani milovníci trojobalu nemusí ronit slzy.

      Samotná kuchařka je rozdělená do tématických celků (předkrmy, snídaně, kuře, palačinky, rýže, seafood, dezerty atd.). Hned ze začátku si projdete vybavení: doporučuju zakoupit rýžovar a hmoždíř, obojí vám ušetří dost práce a sakrování. Také je tu kapitola o surovinách, kde se dozvíte, co všechno musíte mít ve špajzce. Špajzka je rozdělená na tři úrovně (basic, intermediate a champion). Já osobně si vystačila se základními surovinami jako je sójovka, sezamový olej, pasta tahini, mirin, sezamová semínka, rýžový olej, rybí omáčka, badyán, miso pasta, víno shaoxing a hondashi. Většina se dá sehnat v běžném supermarketu, další ne tak obvyklé ingredience najdete v Praze v Sapě, v Brně na Olomoucké nebo v Koishi shopu. V dnešní době internetů není problém vše objednat online.

      Co se týče receptů, název vypovídá o všem: jsou to veskrz jednoduché recepty původem převážně z Thajska, Koreje, Číny nebo Japonska. David Chang je známý mícháním americké a korejské kuchyně, proto tu najdete i třeba recept na korejské bolognese (které jsou mimochodem boží!). V oddělení super omáček se skrývají jídla záhadných názvů jako je Odd Flavour Sauce (omáčka divné chuti). V nudlích zase najdete economy noodles (vlastně nudle se sójovkou a rybí omáčkou). Nechybí ani kuře z obchoďáku, smažená rýže (ideálně aspoň den stará) a japonská plněná omeleta s kečupem. Nejvíc pobavila kapitola dezerty, kde najdete pouze dva dezerty a jeden z nich se jmenuje “pomeranče”. A světe div se, jsou to pomeranče nakrájené na kousky: protože jak vysvětlují autoři, v Asii si na sladké moc nepotrpí a většinou se po vydatném jídle dojí ovocem.

      OLYMPUS DIGITAL CAMERA

      Tahle kniha si prostě na nic nehraje. Fotky jsou trochu punk a pokud čekáte přestylizované vymazlené pokrmy, není to nic pro vás. Tak ale asijská kuchyně ani nevypadá. Ke všem receptům mají autoři své komentáře, většinou je to nějaká osobní historka nebo doporučení a obvykle to bývá i dost vtipné. Např. sečuánské vepřové ragú: “ This bastard love child of Bolognese and mapo tofu is a de-escalated and simplified version of a dish from Momofuku Ssam Bar. You will Win Friends and Influence People by serving it at your home”. A mimochodem, naprostá pravda!

      OLYMPUS DIGITAL CAMERA

      Zkrátka, pokud chcete dostat do své kuchyně Asii a nevíte jak, tohle je správná volba. Zkusila jsem sečuánské vepřové ragú, vejce v sójovce, knedlíčky na dva způsoby (krevety, vepřové) s dipem: to byste nevěřili jaký zázrak je smíchaná sójovka, rýžový ocet, voda, cukr a sezamový olej. Udělala jsem svou první miso polévku a dashi (základní vývar z vody, řas kombu a vloček tuňáka). Pokud budete dělat jen jeden recept, zkuste právě miso polévku: jakmile si ji sami připravíte doma, už nebudete chtít nic jiného.

      Trochu zabrat mi dalo Massamam kari, podcenila jsem přípravu a pokusila se pár kroků obejít nebo uspíšit. Nedělejte to, nakonec budete jenom nadávat a všude bude bordel. Honza se smál, že bych v profi kuchyni nevydržela ani půl dne. Když se mi nedařilo, začala jsem křičet, že je to hnusný a že to vyleju do koše. Vtipné je, že nakonec to bylo asi nejlepší jídlo, co jsem kdy uvařila: kari jsme jedli ještě tři dny a bylo čím dál lepší.

      OLYMPUS DIGITAL CAMERA

      Celkově musím říct, že recepty jsou velmi srozumitelné a fungují. Menší problém jsem měla u kuřete adobo, kde jsem použila jinou sójovku a jiný ocet než v receptu, což se nevyplatilo. U smažené rýže jsem zase suverénně odměřila 4 hrnky rýže a říkala jsem si, že je toho nějak moc: to jsem si nevšimla, že je v receptu rýže vařená, ne syrová. Takže jsme toho měli kotel! Nicméně tato zaváhání přičítám spíše sobě než nejasnosti ze strany autorů.

      OLYMPUS DIGITAL CAMERA

      Zkrátka a dobře, mohu jenom doporučit. U nás moc k sehnání není, ale dá se pořidit na bookdepository za slušných 600 Kč. A rovnou si k tomu vezměte nějaký časopis! Ale varuji vás, jakmile propadnete kouzlu Lucky Peach není cesty zpět. Sama to mohu dosvědčit: první číslo už se nedá sehnat, tak jsem ho “musela” koupit na ebay za příjemných 100 dolarů. Když musíš, tak musíš!