Anthony Bourdain: Appetites

      Tuhle kuchařku jsem si koupila asi měsíc poté co vyšla a měla jsem v plánu z ní hned něco uvařit a nahodit to na blog. Nějak se toho ale sešlo víc a když jsem ten článek konečně rozepsala, stalo se něco, co asi asi nikdo nečekal: Tony se rozhodl, že to tady zabalí.

      Ta zpráva mě dost zasáhla, protože právě Bourdain pro mě byl v žebříčku gastronomické inspirace číslo jedna. Když jsme se s Honzou bavili, s kým bychom šli na večeři, kdybychom si mohli vybrat úplně kohokoliv, Anthony byl jednoznačně moje první volba. A důvodů je spousta: především miluju jeho knihy i povídky, baví mě, že se s ničím nikdy moc nepáral a prostě říkal, co si myslí (třeba, že celou tu posedlost avokádem na toustu nepochopil, protože “I guess it’s good, but I’m not going to get a boner over it.”). Vždycky jsem si představovala, že bychom spolu šli do hladovýho okna a potom se nalili gin tonikem v nějakym levnym pajzlu (a já bych pravděpodobně skončila někde pod stolem, haha).

      Co se dá dělat. Snad je Tonymu tam kde je teď líp. Každopádně pořád si myslím, že by byla škoda, kdybych vám nepředstavila jeho poslední kuchařku Appetites. Je totiž skvělá.

      Bourdain knihu v úvodu představil jako kuchařku své rodiny. Je plná receptů, které vařil pro příbuzné a kamarády, když se někde sešli, hodně je tu vidět inspirace i Itálie (odkud pochází jeho bývalá manželka Ottavia), ale především je to prostě mix klasických receptů v Bourdainově provedení. Rozdělená je na 15 tematických oddílů (snídaně, boj!, saláty, polévky, sendviče, party, hamburger rules, těstoviny, ryby a seafood, ptáci, Den díkuvzdání, maso, přílohy, dezerty a vývary, omáčky a zálivky). A to od Itálie přes USA až po Asii. Možná vás teď napadne, jestli toho není trochu moc. No, trochu jo! Ale na druhou stranu si tu každý najde to svoje.

      Celá kniha je protkaná Anthonyho hláškami a historkami z kuchyně. V úvodu kapitoly o snídaních se třeba svěřuje, že je hodně dlouhou dobu nesnášel, protože v těch nejhorších chvílích svého života pracoval jako kuchař na brunchi a vůně snídaně mu připomínala porážku. U salátu Caesar se dozvíte, že bůh nechce, abyste do něj přidávali umučený kuře, u mac and cheese vám zase bez skrupulí oznámí, že pokud do nich přidáváte lanýžový olej, měli byste dostat ránu do ledvin. Mě osobně jeho nekompromisní humor fakt baví a občasná nadávka k němu prostě patří. Pokud ale nejste na takový přístup zvyklí a vulgarity vyloženě nesnášíte, držte se od téhle knihy radši dál.

      To samé platí o vizuální stránce kuchařky. Když jsem ji měla poprvé v ruce a prolistovala ji, hlavou mi proběhlo něco jako “tvl, co je to za haluz”. V Appetites nenajdete načančaný super barevný fotky, co nám dneska na Instagramu prezentují jako standard. Místo toho na vás čeká třeba fotka rozdrobený sušenky, okousaná rybí kostra, Tony jak fénuje mrtvýho krocana, nakousnutý sendvič nebo rozličná zátiší, která se předhání v ponurosti. Jak má tedy prezentovaný pokrm vypadat se ve většině případů nedozvíte. Je to dobrodružství.

      Ale ty recepty! Postupy jsou popsané opravdu výborně a navíc zábavně. Jediné, co by vás mohlo trochu odradit je, že míry jsou psané pro americký trh, takže si jednotky občas musíte převést, ale stojí to za to. My jsme vyzkoušeli receptů hned pět a některé už v naší kuchyni zdomácněly. Jako třeba recept na mac and cheese, pro který byste v Anthonyho provedení klidně umřeli (dává tam 4 druhy sýru a je to taková milionářská verze) nebo kuřecí satay, kde úplně klidně vynechal buráky a nahradil je burákovým máslem (je to strašná prasárna, ale chutná to prostě úžasně). Objevem pro mě byl korejské smažené kuře, které se smaží nadvakrát a je to to nejkřupavější kuře, co jsem kdy jedla. Mňam. Dobře popsané jsou i základy: třeba recepty z vajíček.

      Sečteno a podrženo: pokud jste měli a stále máte Anthonyho rádi, určitě tuhle kuchařku oceníte a mohla by zaujmout čestné místo ve vaší gastroknihovně. Vždycky když ji vezmu do ruky, opět mě jeho humor nadchne a s úsměvem si na Tonyho vzpomenu. A myslím, že by byl rád.