Zápisky z Indie: Fatehpur Sikrí

      Indie, den třetí 🇮🇳

      Na lyžáku nám říkali, že třetí den je krizový a dneska se mi to teda asi poprvé v životě potvrdilo 😃

      Začalo to tím, že Honzovi nebylo ráno dobře (no nebudu vám lhát, je to proto, že by tu nejradši všecko sežral). Posunuli jsme tedy odjezd z hotelu až na 11, já si v klidu dala anglickou snídani (což se mi už asi nepoštěstí, protože po zbytek pobytu už budeme spíš po hostelech a guest houses, kde si není radno tydle věci dávat: maso, vejce, atd.).

      Honza se trochu vzchopil, tak jsme vyrazili a já asi za 20 minut zjistila, že nemám v batohu kindle a došlo mi, že jsem ho nechala pod polštářem. Už jsem začínala být trochu hysterická a náš pan řidič to moc nepobíral, protože pochopil jenom slovo polštář a nebylo mu jasný, proč vyvádim kvůli tomu, že jsem si v hotelu nechala polštář 😅 Kdo by si taky do Radissonu bral vlastní polštáře, že jo. Naštěstí to ale dobře dopadlo, kindle se našel a zase ho můžu někde nechat ❤️

      Fatehpur Sikri

      Hlavním bodem programu byla návštěva Fatehpur Sikri, což je komplex chráněný UNESCO. Vystavěl ho Akbar Veliký ještě před Taj Mahalem (16. století). Celá ta story je celkem jednoduchá: pořád neměl syna (přestože měl 3 manželky a asi 20 konkubín) a už byl z toho v depresi, tak šel na místní kopec, tam sídlil svatý muž, ten požehnal manželce, pak se najednou zadařilo. Tak se mu v místním kraji začalo líbit, postavil tu sídlo a když svatý muž umřel,vystavěl mu tu mramorovou hrobku, kam i dneska chodí ženy, co mají problém otěhotnět a vždycky se to nějak vyřeší (byla tu i Carla Bruni se Sarkozim).

      Fatehpur Sikri

      Obytná část je placená, takže tu turisty místní vykukové neotravujou. Část náboženská ale placená není, tak se tu potlouká dost různých týpků, co se vám snaží prodat nějakou pitomost za šílený peníze. My jsme si ale gratulovali, protože přece máme místního průvodce, ten nás ochrání. No, skoro.

      Potom co jsme se nechali obrat nám trochu zamrznul úsměv 😀

      Začalo to celkem nevinně, a to tak, že si můžeme dojít do hrobky zavázat provázek a splní se nám přání. Máme velký štěstí, že tam zrovna svatý muž je, je to příležitost jednou za život! Ok. Nejdřív nám ale musí říct, jak se tam chovat, není to jen tak. Za chvilku už jsme seděli na koberečku a chlápek s knírem v turbanu nám povídá: hele, já jsem příbuznej svatýho muže, takže todle není žádnej švindl, je to charita. Tady si koupíte látku, my z toho pak šijem oblečení pro děti (LOL, ok si taky připadám jako kráva, že jsem tomu uvěřila, ale v ten moment to bylo neuvěřitelně dojemný 😃) a děláte dobrej skutek a svatej muž vám požehná. Než jsme se rozkoukali stojíme před hrobkou o pětikilo chudší, ale za to s parádnim hadrem na nádobí. Ale jak říkal Honza, jestli se nám splněj ty přání, co jsme si zavázali provázkem, stálo to za to. Průvodce nám pak ještě přidal, že mu jako dáváme jenom 500 rupií, co to má znamenat? No, všecko jsme utratili za ty syny co budeme mít, sorry.

      Koza v mikině!

      Abychom nebyli jen negativní, na závěr tu máme přehled skvělých momentů dne:
      1) Viděla jsem kozu v mikině (v zemi, kde nemaj mikinu ani některý lidi)
      2) Pan řidič mluvil u oběda o tom, že jeho dcera má ráda hranolky, já mu řekla, že hranolky má rád každej a on mi nechal přinýst talíř hranolek)
      3) Od jednoho pána jsme si koupili svícen, co dělal 14 dní (ale jo fakt, říkal to) a on nám pak řekl, že se bude modlit k Bohu, abychom strašně zbohatli, mohli se vrátit zpátky a koupili celej jeho obchod
      4) V hostelu, kde teď bydlíme nám na uvítanou dali pivo zdarma ❤️❤️❤️